Rozhovor s nejstarším farářem v ČR Josefem Mixou: 3. část

posted in: Blog | 0

V rámci své bakalářské práce na téma „Postavení Římskokatolické církve v komunistickém Československu“ jsem se setkal s nejstarším farářem v České republice, devadesátiletým Josefem Mixou ze Stanovic u Karlových Varů. Člověkem velice sečtělým, člověkem, po kterém šla komunistická Státní bezpečnost atd. Třetí část velice zajímavého rozhovoru si můžete přečíst níže:

Jak s odstupem času vzpomínáte na minulý režim, co si myslíte o komunismu?

Komunismus je vyloženě věc v kořeni zlá a byl právě omyl těch Dubčeků, že se domnívali, že lze ten socialismus nějakým způsobem zlidštit, to prostě nejde, protože to je normálně vyložené zlo. Autor komunismu, Bakunin, napsal v roce 1905, že se přihlašujeme k programu Satana. Vyloženě tedy k tomu maximálnímu zlu, takže na tom není nic dobrýho.

To ovoce je známo. Co dělal Stalin, co dělali všichni ti papaláši. Čili to je prostě výron maximálního zla ve 20. století. A tohle se připravovalo od počátku novověku a vzniklo to v okamžiku, kdy došlo k velkému omylu – lidi začali vědecky pracovat a domnívali se, že stačí lidský rozum a přírodní zákony, aby mohli všechno změnit. Nastává doba sekularizace, odloučení toho božího od toho profánního. A to je začátek veškerých malérů, poněvadž do toho spadá Francouzská revoluce, která ničí křesťanství. A pokračuje to v tom 19. století velikým zápasem proti církvi, který byl velice silný, a vedli ho hlavně zednáři. To je odnož středověkého okultního hnutí a okultismus znamená praxi proti Bohu. To jsou skoro až ty satanské praxe.

No a tohleto se stupňuje a v okamžiku, kdy dochází k těm velkým hospodářským a politickým krizím, což je úžasný pro vznik diktatur. A to je nebezpečí současnosti. To furt existuje. A teď vzniká ten nacismus, předtím tedy komunismus – sovětský systém. Zase je tam hlavní boj proti pánu Bohu, proti církvi, to je typické u všech diktatur. A jedno nás může jaksi udivit – proč tak inteligentní národ jako byl německej, proč mohl sednout na lep takovýmu psychopatovi jako byl Hitler? Když jsem byl zaměstnán hned po maturitě v německým podniku, tak jsem se ptal svého vedoucího, Němce, jestli by mi mohl vysvětlit, proč se Hitler dostal k moci a on říkal: „No velice snadno, já jsem bydlel u Lipska a tam se dělníci v továrně vzbouřili proti Hitlerovi, přijeli auta, všechny dělníky postříleli a to způsobilo takovej strach v ostatních okresech, že ti lidi proti tomu přestali veřejně bojovat. Nakonec on velice inteligentně využil situace nedostatku a krize, spojil se s magnáty, kapitalisty, zbrojaři. Začal lidem dávat chléb, stavět dálnice, zbrojit a připravovat válku. Takže to celkem bylo pochopitelný.“

Ovšem co se dělo v SSSR, to je nepochopitelný, to byly hrůzy, miliony mrtvých, gulagy, hladomor kvůli kolektivizaci atd. Prostě zásahy. Říkám lidem: „Všimněte si, že když je něco nerozumný, není to od Boha. Když je to iracionální, je to od ďábla, protože ten nepoužívá rozum, ten dělá jen proti člověku.“

A všimněte si taky, že typický pro současnost je odosobnění. Jsou tu samé koncerny, nikdo neví, komu to patří. Když chci zavolat na ČEZ, že něco mám, tak se nedovolám, jsou tam neosobní informace, někdo tam říká, že mám něco zmáčknout, já mačkám a čekám. Stáváme se číslama. Všude jen čísla a to je známka toho, že ten rohatej má převahu ve světě, neboť on nenávidí osobu a osobu Ježíše Krista. Takže to odosobnění, mlžení atd. tak se mu dobře žije. Lidi nevědí, komu patří Globus, všichni ho potřebují, nikdo neví, komu patří Škodovka atd. Teďka se zjišťuje, že tyhlety koncerny mají všechno v rukou hospodářsky, ale i politicky. Že demokracie ani strany už nejsou potřeba, že ve všech postkomunistických státech vše řídí oligarchové, miliardáři, kteří mají hodně peněz. Takovej Putin má 50 miliard dolarů. Ovládají ten stát jinou cestou. A teď jde o to, jestli jim záleží nebo nezáleží na lidech. Globální kapitalismus, to je vážně zlo. To není řešení. Ten stát musí být sociálním státem, tam se musí řešit otázky těch potřebných, poškozených, invalidů a dalších, kteří nejsou schopni se dostat k nějaké práci nebo zajištění. To musí být sociální záležitost.

Zase to nelze bez božího řádu, a když lidi opustili desatero, tak to pochopitelně musí nahradit něčím jiným a oni to nahradí něčím, co není v pořádku. Katastrofa je v tom, že ti lidi se domnívají, že ten člověk je v podstatě dobrej. Člověk je podle nás poznamenanej Adamovým hříchem, tzn., že má nějakou genetickou vadu a je schopen velkého zla. Každý člověk je schopen být brutální vrah, když se semelou okolnosti. Čili potřebuje, aby se řídil určitým řádem a ten řád je řád boží, který je vložen do přírody. Říkám lidem: „Všimněte si, jak dobře funguje Slunce a Měsíc. Kdyby byl v rukou člověka, nikdo by nevěděl, jestli by vůbec vyšlo? Byl by to bordel jako u nás. Bůh miluje řád a ten řád vložil do všeho a taky do člověka.“ Když je člověk přirozeně dobrej, je to v pořádku. Znám lidi, co jsou nevěřící a jsou přirozeně dobrý a lze na nich budovat společenství a je s nima možno žít solidně.

Jak jste prožíval to, když padl komunismu?

V tu dobu jsem nejezdil do Prahy na manifestace. Byl jsem překvapen, protože jsem to nečekal. Sice jsem věděl, že ta osobnost Jana Pavla II. není náhodná, že on je ten bourač toho polskýho systému, ale že to přišlo tak řetězově, náhle. Řekl jsem si, že to nemůže být samozřejmý a teďka jsem zjistil, že vlastně ty komunistický špičky o tom dávno věděly a že se na to připravovaly. Takže jsem v lednu 1990 četl v kostele dokument vydaný KSČ, kde je napsáno: „Vzdáváme se politické moci, ale zůstáváme u peněz, nepouštíme hospodářskou stránku.“ Tady začali vyhazovat ty komunistický ředitele, načež je za pár měsíců znovu přibrali, protože to všechno měli v rukou finančně.

Když jste mluvil o papeži Janu Pavlu II., četl jsem, že jste se s ním několikrát potkal, jak na něj vzpomínáte?

Setkal jsem se s ním ve Vratislavi v roce 1970, byli jsme tam vysláni s panem biskupem na oslavu 25 let slezských diecézí. Já s ním měl krásný zážitek, sloužil jsem s ním mši svatou, to byl fantastickej zážitek a potom jsem s ním hovořil soukromě. Ptal jsem se ho na situaci v Polsku a na ohlas koncilu v Polsku a musím Vám přiznat, že tady platí ta pravda, že když se člověk setká s osobností, tak že nemůže prostě na to setkání, ani na ta slova, zapomenout a to mi pomohlo, abych pochopil, proč ti učedníci nemohli zapomenout to, co jim Kristus říkal, a že to potom dali na papír. Setkali se s osobností. Nádherná osobnost, přímo to z něj čišilo. A byl zajímavý jeden moment, když jsme byli pozváni k němu do Krakova na návštěvu, tak jsme tam s Tomáškem přijeli, přijal nás sekretář Diviš, ale říkal, že musíme počkat, než se pan kardinál domodlí. Čili on dal přednost Bohu před námi, to se mi taky moc líbilo, to byla osobnost par excelence.

A co papež Benedikt XVI.?

Je zajímavý, že jsem četl knížku od jeho spolupracovníků a tam se píše, že bohužel jako papež selhal. A sice proto, že se podařilo ho izolovat od správných informací. A že on nezvládl tu situaci, která ve Vatikánu nastala – finanční stránka, pedofilní atd. Prostě neměl sílu na to, aby to nějakým stylem ustál a proto bylo logický, aby uznal, že už na to nemá. Ale mně seděl po stránce teologický, byl to vynikající teolog a hlava velice moudrá a otevřená. Co on napsal, to sedělo. Ale asi neměl na to praktické zvládání té církve. Teďko očekáváme, jak to dopadne s Františkem. Ten jako vyčíhl, že to je ve Vatikánu shnilý. Kardinálové si dělají, co chtějí, dělají mafie, pokoušeli se zabránit dokonce jeho volbě. Byl to sekretář Benedikta XVI. a bývalý sekretář Jana Pavla II., kteří dělali různé komploty, to jim nevyšlo a musí mít na něho vztek, protože on zničil takový tu glorifikaci papeže. Papež je nedotknutelný, k němu nesmíte, nemůže dělat to, co dělají normální lidi. A teď přijde Bergoglio (světské příjmení aktuálního papeže Františka – poznámka autora), načež spí u svaté Marty, chodí s táckem pro jídlo, ó hrůza to pro ně musela být. Žádné limuzíny, stačí mu malé auto, dokonce chodí pěšky… No a největší hrůza, která je zaskočila – „Bongiorno,“ proč neřekne Chvála Kristu nebo Pochválen buď Ježíš Kristus, to je muselo přímo nasrat (smích).

Jak to dopadne, nevím, jestli ho teda nějakým způsobem nevodkráglujou nebo neznemožní. On to pochopil a zvolil si komisi kardinálů, aby to nebylo na něm, a uvidíme, co se mu podaří zvládnout. Snad se mu podaří zvládnout ta finanční stránka, aby nebyla ta církev ostudná kvůli penězům.

Vnímáte ho tedy pozitivně?

Ano, měl jsem zajímavý zážitek, když byla volba nového papeže a vyšel na ten balkon, jak jsem ho viděl, tak ta jeho tvář se mi ztotožnila s tváří svatého Františka, jak ho znám z fresek. Čili najednou jsem si řekl, že to je nějaká zajímavá shoda těchto dvou osobností. Preferuje tedy chudé, nemohoucí. Kristus vystupuje vždy na ochranu chudých a ubohých a odmítá bohatství, řekl, že chudoba je křesťanství, takže uvidíme, jak si bude počínat a jak bude bojovat s odporem.

Vnímáte nějakou změnu věřících od doby komunismu do teď?

Tady je jedno pravidlo. Církvi vždycky prospívá, když je pronásledovaná. Čili za komunismu byla pronásledovaná, proto to pomáhalo katolíkům, že museli jako zapracovat. Teď přišla svoboda a to je vždy katastrofa, protože když máme svobodu, nemusíme se tak snažit. Všichni propadli materialismu, konzumu atd. nevyjímaje žádnýho Čecha. Duch světa je agresivní a je sekulární, proti duchovnu. Čili teďka zase jsou katolíci vystaveni tlaku odolat tomu zesvětštění. Což vidíme na západních křesťanech. Ti všichni mizí. Jsou odhady, že křesťanství zmizí z Francie a Německa během dvaceti let – nebudou kněží. Když nejsou kněží, nejsou svátosti, není žádný duchovní život a všechno je v čudu.

Dá se to nějak zvrátit? Pomoct tomu?

Ne, musíme vycházet z jedné pravdy. V oblasti ducha platí, že rozhoduje pouze povolání. Ke všemu musí být člověk povolán Bohem – ať je to kněžství, manželství, lékařina, vědecká práce atd. musí být ten člověk povolán. To povolání je otázkou, zda budou nějací lidi, kteří budou ochotni být povoláni a vyvoleni. To já nevím.

Jsem optimista po té stránce, že vím, že nikdy nebyla situace z hlediska církve jiná. Že se pouze zdálo, ve středověku, že je hodně křesťanů. Nás ujistil profesor církevních dějin, že středověk nebyl žádná křesťanská doba, že to je omyl, že ti lidi nevěděli vůbec, o co jde, že nebyli vzdělaní, maximálně se naučili otčenáš, žili v bídných poměrech, a když viděli kostel plný světel, svíček a ornátů, tak to pro ně bylo jako televizní představení. A že se vlastně zjišťuje, že celou dobu těch křesťanských dějin to bylo vždy jen hrstka svatých, těch opravdu věřících, kteří jako nesli na těch bedrech to pravé křesťanství.

Pravdu měl tedy Benedikt XVI., který řekl, že budou v budoucnu pouze ostrovy křesťanů, neboť reformu nezpůsobí synody nebo koncily, ale svatí jako byl svatý František z Assisi, svatá Terezie z Ávily, kteří byli kristovými a ne, kteří byli u Krista. Většina těch lidí, kteří byli v církvi, byli pouze u Krista. Ti lidi, kteří přišli do Ameriky a pobili indiány, ti křesťani, kteří prodávali otroky, ti křesťané, kteří za průmyslové revoluce zotročovali děti. Prostě tihle lidi nebyli křesťany.

Lidi dělají tu chybu, že poukazují na to, že církev byla špatná atd. Pravý křesťan musí být konvertován, obrácen, musí opustit ducha světa a musí žít naplno z božího ducha. Jiný křesťanství autentický nevzniká, a pokud budou nějaký ostrůvky těchto povolaných, tak z nich můžou vznikat eventuálně kněží nebo správná manželství atd., ale nebude toho mnoho. Bude to jen malá vrstva, možná že toho bude u nás málo, ale víc v Asii či Africe. Tam mám trošičku obavu, hrozně se to mícha s přírodním náboženstvím a oni to nejsou schopni pochopit to obracení, to dokonalý obracení na nového člověka, což je vyžadováno Kristem. Dává k tomu potřebné pomůcky, spíš je to takový vnější.

Ke svým devadesátinám jste dostal od Kardinála Duky Svatovojtěšskou medaili, ceníte si ji?

Daj-li medaili, nedaj-li medaili… (smích) Takže nakonec dali medaili. Je to hezký, že si na mě pan kardinál vzpomněl, ale jinak mě to nechává v klidu (smích).

Ještě mě napadá, jaká je situace při nedělní mši svaté? Chodí na ni dost lidí?

No tady na vesnici chodí lidí málo, ale jsou to lidi perfektní, chodí sem například Marek Eben s manželkou, jeden akademický sochař, několik lékařů a zdejší obyvatelé. Jiná situace je v Březové, tam je kostel plnej. Chodí právě ta skupina lidí, které jsem učil, už se svýma dětma. Tam je někdy hodně dětí, když je dobrej den a je otčenáš, tak vyzvu děti, aby přišli ke mne, vytvářejí kruh, drží se za ruce atd. Někdy jich bývá i přes dvacet. No a teď jsem zvědav na novýho biskupa. Slíbil že bude jezdit po farách, tak jsem zvědav, co se mnou udělá. Jestli řekne, že to už nemá smysl, abych tady byl, že jsem už prastarej nebo zda mě nechá dožít, to záleží na něm. Je to mladej muž, 49 let. Nevím, co bude…

Co vy byste rád?

Mě to je fuk, přijmu to, co přijde nebo má být.

Tak moc děkuju za rozhovor

Leave a Reply